Informace ohledně tvorby Metropolitního plánu

Metropolitní plán, připravovaný Institutem plánování města Prahy je ve své poslední fázi zpracování. Z tohoto důvodu proběhly v rozmezí května až června schůzky se všemi městskými částmi nad mapami jednotlivých oblastí se zástupci Kanceláře metropolitního plánu. Také zástupci Velké Chuchle se dne 18. května sešli ve velice reprezentativním složení se zpracovateli plánu na konzultační schůzce.

Jednalo se o dobrovolnou konzultaci bez právní závaznosti, neboť ke skutečnému projednání plánu dle zákona budou městské části, stejně jako dotčené orgány, občané a sdružení vyzvány pořizovatelem plánu, to jest Odborem územního rozvoje MHMP po dokončení a předání plánu, které se předpokládá koncem roku 2015.

Individuálním schůzkám předcházel společný dubnový seminář, kterého se zúčastnila téměř stovka starostů, místostarostů a zástupců městských částí a na kterém byly znovu zopakovány hlavní cíle a teze nově koncipovaného plánu. Bylo zdůrazněno, že důvodem nadcházejících individuálních schůzek s městskými částmi je vyjasnění potřeb jednotlivých oblastí s tím, aby bylo posléze možno stanovit podmínky a pravidla, jak chování jednotlivých aktérů v území regulovat a současně potřebné změny k lepšímu iniciovat.

Nový plán by chtěl docílit společné dohody (neboť územní plán je zejména dohodou zúčastněných obyvatel, jimi volených zástupců a všech aktérů v území), o tom, jaká pravidla budou platit, jaké metropolitní priority budou závazné či jakým způsobem se bude Praha dále rozvíjet.

ZASTAVIT ROZŠIŘOVÁNÍ MĚSTA DO KRAJINY

Prvním pravidlem, které nově koncipovaný Metropolitní plán ustanovuje, je pravidlo o nepřekročitelnosti „první čáry urbanismu“. Dalo by se zjednodušeně říci, že je nutné zastavit rozšiřování města do krajiny a že tolik kritizovaná sídelní kaše je drahá a neekologická. Stav, kdy na okraji města nepoznáme, zda jsme ještě ve městě nebo už za ním, kdy se musí draze infrastruktura (technické sítě, občanská či komerční vybavenost, MHD) budovat na tzv. zelené louce, je velice zatěžující pro rozpočet města a tento stav dosavadní expanze je dále neudržitelný. Proto Metropolitní plán nově definuje hranici zastavitelného území (jako skutečnou čáru ve výkresu), za kterou se město nebude moci dále svévolně rozšiřovat a nazývá ji „první čárou urbanismu“. Současně si Metropolitní plán klade za cíl Prahu charakterizovat jako město krátkých vzdáleností, město prostupné a dostupné, s vysokou kvalitou života, která se odráží jak v široké nabídce vybavenosti, tak v promísení jednotlivých složek města. Zde by se dal zmínit dosud uplatňovaný nevhodný princip územního plánování, platný v Praze po celou druhou polovinu 20. století, místně až dosud, kdy např. sídliště či obytné soubory byly koncipovány jen na „přespávání“ obyvatel, na rozdíl od kompaktního blokového města, schopného nabídnout celou škálu příležitostí, včetně těch pracovních či obchodních. Poté, co byla vymezena hranice, která město bude limitovat do šíře, se v další fázi tým odborníků, zpracovávající nový územní plán, věnoval velice detailnímu studiu jednotlivých území a následně postupnému rozdělení vnitřního území Prahy na individuální části, LOKALITY.

LOKALITY

Co to jsou lokality jsou a jak jsou vymezeny?

Nově koncipovaný Metropolitní plán odráží potřebu vyjádření prostorové struktury Prahy. Dociluje toho prostřednictvím základního rozdělení území na jednotlivé lokality, zachycující současný či budoucí jedinečný „charakter“ těchto oblastí.

V několikastupňovém procesu, na kterém se podílel širší tým odborníků, bylo vymezeno více než 800 lokalit. Následně byly jejich hranice i názvy konzultovány v rámci první série workshopů s městskými částmi (v červnu až srpnu roku 2013). Na těchto setkáních byla kromě vymezení hranic, upřesnění názvu a charakteru lokalit předána zástupcům Kanceláře metropolitního plánu také Úvodní rozvaha jednotlivých městských částí o rozvoji jejich území.

Každá z lokalit dostala vlastní specifický název a popis. Například na území městské části Velká Chuchle nalezneme lokalitu se shodným názvem a mimo to i lokalitu Stará Velká Chuchle, které mají obě popsány přesný charakter. U lokality Stará Velká Chuchle se dočteme, že zástavba je tvořena historickým jádrem, formovaným v údolí potoka kolem dnešního náměstí Chuchelských bojovníků a také, že v průběhu 20. století se zástavba dále rozvíjela formou rodinných domů podél potoka směrem na západ. Dále je popsán charakter uliční a stavební čáry i výšky budov.

Při rozčlenění hl.m. Prahy na jednotlivé lokality je zohledněn především charakter jednotlivých lokalit, tedy zejména jedinečnost jejich prostorové struktury. Praha je tvořena jakýmisi historickými slupkami, v průběhu staletí od středu narůstajícími. Nejprve vzniklo historické jádro Prahy (s typickou strukturou středověkého rostlého jádra města), na něj navazuje bloková struktura jednotlivých předměstí, na ně typická zahradní města, tvořená individuálními domky v zahradách, poválečná sídliště úsporně koncipovaných bytových domů a vnější prstenec modernistických sídlišť ze 60. až 80. let 20. století. V posledních 25ti letech výstavba nejvíce probíhala na vnějším okraji Prahy, v podobě obytných celků či enkláv rodinných domů, mnohde bez rozumné návaznosti na existující infrastrukturu města.

Jako typické příklady jednotlivých lokalit můžeme zmínit např. Malá Strana- rostlá zástavba, Dejvice- bloková zástavba, Ořechovka- zahradní město, Lysolaje- vesnická zástavba, Sídliště Bohnice-modernistická zástavba, a další. A k čemu toto rozlišení slouží? Definování lokalit na základě charakteru umožní v Metropolitním plánu popsat měřítko, proporce a vztahy hmotné i prostorové struktury, a to se zvláštním důrazem na veřejný prostor, vymezený v rámci jednotlivých lokalit. Tedy pomůže určit rozměry a podobu budoucích ulic a náměstí, výšku a typ budov, přípustný v dané lokalitě. S vymezením veřejných prostranství souvisí další důležité téma, kterým je pravidlo Vymezení krásných veřejných prostranství.

VEŘEJNÁ PROSTRANSTVÍ

Z jakého důvodu je potřebné veřejná prostranství vymezovat a popisovat?

Prostřednictvím vymezení a hierarchizace veřejných prostranství (ulice, náměstí) Metropolitní plán zakreslí hranici ploch, které má a musí spravovat komunita (obec) a odliší je od ploch soukromých, určených obecně pro zástavbu. Struktura veřejných prostranství spoluvytváří obraz města (prostřednictvím pohybu v rámci veřejných prostranství čteme jako návštěvníci či obyvatelé obraz města, tedy to, jak se nám dané město jeví). Jinak vnímáme středověkou, spletitou síť uliček a skrytých náměstí ve Florencii, jinak se nám bude jevit ortogonální síť ulic v New Yorku. Podobně je tomu i v rámci jednotlivých ulic a náměstí Prahy. Jiný obraz města vnímáme v uličkách Starého města a jinak „ čteme“ dostřednou uliční síť u Vítězného náměstí. Je také důležité vymezit veřejná prostranství v transformačních a rozvojových plochách, ve kterých není dosud zřejmé, jak bude uspořádána sít´ ulic a náměstí.

Neméně důležitým krokem při tvorbě Metopolitního plánu bylo určení hierarchizace veř. prostranství, tedy jednotlivých ulic a náměstí Prahy. Díky tomuto roztřídění-hierarchizaci popisuje Metropolitní plán významnost jednotlivých ulic. Například určí, které ulice mají potenciál stát se Metropolitními třídami, tedy významnými bulváry, podobnými, jaké známe z jiných evropských velkoměst (tento potenciál má např. třída Evropská, Argentinská či Vinohradská), popíše jejich přednosti či charakter (popíše či iniciuje vznik živého obchodního a komerčního parteru) a definuje proporce žádoucího uličního profilu. V dalším stupni projektové přípravy pak v menším měřítku navazuje na toto vymezení Kancelář veřejného prostoru, vedená architektkou Pavlou Melkovou, která se zabývá zejména úpravami konkrétních veřejných prostor (v současnosti je řešena např. ulice Vinohradská).

V neposlední řadě Metropolitní plán klade důraz na návrh všech komunikací, (zajišťující potřebnou dopravní obslužnost) v rámci veřejného prostoru v proporcích, odpovídajících jejich významu, tedy potlačuje dosavadní tendenci vyčleňování dopravy do samostatných koridorů, tvořících nežádoucí bariéru v sídlech.

Krajina a parky (hodně zeleně, ale málo kvalitních parků; podkladová studie pro vznik nových parků prostřednictvím analýzy zanedbaných ploch tzv. městských džunglí)

Dalšími velice důležitými veřejnými prostranstvími, které nově Metropolitní plán vymezuje, jsou městské parky. V posledních měsících se zejména do médií propsala skutečnost, že Praha je sice poměrně zeleným městem (v porovnání s ostatními evropskými metropolemi), ale má velice málo kvalitně udržovaných ploch, které by mohli obyvatelé využívat k rekreaci, zejména nedostatek kvalitně vybavených a krásných parků. Kromě zjišťování deficitu parků v jednotlivých územích, kterému se tým Kanceláře metropolitního plánu věnoval, byl také samostatnou analýzou zmapován potenciál dosud zanedbávaných ploch zeleně, které byly pracovně nazvány „městskými džunglemi“.

Takovéto prostory se nacházejí jak na březích Vltavy (území od Rohanského nábřeží až po Troju, které by se díky velkému rekreačnímu potenciálu snadno mohlo proměnit v Nábřeží pro 21. století), tak nedaleko čtvrtí, které deficitem parků trpí (oblast kolem Proseckých skal, Bohdalec apod.)

Metropolitní plán přesně popisuje charakter parků a iniciuje vznik nových parků.

Parky rozděluje na 4 významové úrovně: