Poděkování občanům Velké Chuchle

Rádi bychom touto cestou poděkovali všem občanům Velké Chuchle a Slivence za strpení s naší akcí. Jako pořadatelé jsme udělali vše, aby dopady na občany byly co nejmenší. Mnohé z Vás jsme rádi uvitali mezi diváky! Velký dík patři také dobrovolným hasičům!

Velká Chuchle - Slivenec, 10. 9. 2011, komentář

Na trati mezi Chuchlí a Slivencem se odehrál jeden z nejlepších letošních závodů Českého mistrovství ZAV. Přispělo k tomu kvalitní obsazení všech tříd, celkem se sešlo 123 závodníků. Jejich napínavým bojům vytvořila odpovídající kulisu i veliká divácká účast. Také počasí se ukázalo jako velký příznivec Edda cupu. Závod ovšem pro organizátory začíná dlouho před startem prvního vozu. Promotér E. Patera si prošel nelehkou cestu ke všem povolením, neboť mezi místními obyvateli je několik, kteří jsou proti závodům a jsou hodně slyšet. Na přípravě samotné trati pak před závodem zapracovali ředitel závodu Roman Linhart a vedoucí tratě Martin Štorkán. Oba sice mají hezky pojmenované funkce, ale ani to je neuchránilo v pátek a v sobotu velmi brzy ráno od množství manuální práce. Vyhrazení diváckých prostor a hlavně jejich vyklestění, označení zakázaných prostorů, zajištění stanovišť zdravotnické a technické pomoci zvládli a odměnou jim byl bezproblémový průběh závodu a spokojené množství diváků. V takovém množství diváků se ovšem vždy najde pár jedinců, ještě ke všemu pod vlivem alkoholu, kteří si myslí, že nemusí respektovat nic a nikoho a naruší tak průběh závodu. Na traťové pořadatele měli ramena, po příjezdu Policie ČR bylo ovšem jejich sebevědomí to tam. Vůbec spolupráce s Policií ČR a Městskou policií bylo vzorové, jejich přítomnost na místě a pomoc velmi pomohla organizátorům, ale i těm lidem, kteří jen projížděli místem konání závodu a uzavírka tratě jim přinesla neočekávané komplikace.
Jediný závod automobilů do vrchu na území hlavního města je mezi jezdci velmi oblíbený a z logistických důvodů omezený počet startujících se naplnil dlouho před startem. Nakonec se v pátek na přejímce prezentovalo 123 závodníků. Start si nenechal ujít nikdo ze špiček jednotlivých tříd, přijelo dost závodících hostů, znalci vrchů se asi podivili některým jménům ve startovní listině, ale jak říká klasik v příběhu o Romeovi a Julii, „ Co je po jméně? Co růží zvou i zváno jinak, vonělo by stejně.", u nás by to asi bylo: „Co je po jméně? Kdo mistrem volantu i zván jinak, kudlu jede stejně." Při vší úctě ke všem strojům startujícím v našem seriálu, asi nejhodnotnějším závodním vozem na startu byl závodní speciál z bývalé skupiny B Ford 200 RS, jeden z 220 vyrobených exemplářů, takový unikát se opravdu nevidí závodit každý den.
Sobotní závod sestával, proti obvyklému průběhu, z jedné tréninkové jízdy a tří jízd závodních, z nichž se do výsledného času počítali dvě úspěšnější. I při velkém počtu jezdců a komplikovaném přejezdu z depa na start proběhly závody podle časového harmonogramu, menší přerušení způsobilo jen pět havárií, naštěstí bez újmy na zdraví jezdců, o závodnickém egu dotčených si už tak jist nejsem. Asi nejtěžší ránu prožil Zdeněk Tichý na Fordu Puma, kterému dlouhá rovinka skončila dřív, než čekal a následující zatáčka zavřela také víc a aby toho nebylo málo, tak svodidlo nesvedlo, ale postavilo se mu čelem. Apropó Puma, mezi diváky v depu se procházela dáma a na vodítku si vodila živou pumu. Prý přijely podpořit jaguáristu Jardu Rejku. Když jsem zjistil, že dotyčnou s manželem jsem chvíli před tím s jejich autem vykazoval z místa, kde původně parkovali a trošku tam překáželi, tak kdybych věděl, co mají vzadu v autě, tak jsem je tam nechal. Zajímavý byl také pohled na majitele menších psích plemen, jak si rychle brali své miláčky do náručí před roztomilou kočičkou. Ale to jsem odbočil. Menší zdržení způsobila i po trati závodu bloudící sanita s majákem, která si jí projela nahoru a dolů, než zjistila, že nebožák, ke kterému byla zavolána, na ní čeká někde trošku jinde. Incident s neukázněnými diváky jsem už zmínil výše. I přes tyto komplikace závody, i díky disciplinovanosti všech jezdců, všichni v přijatelném čase absolvovali tři závodní jízdy, diváci tak mohli vidět k 350 startům a průjezdům závodních vozů. Závěrečného ceremoniálu se zúčastnil a poháry prvním třem z každé třídy na stupních vítězů předal spolu se zástupci organizátorů i zastupitel Velké Chuchle Stanislav Fresl.
Závod skončil, poháry byly rozdány, závodníci se rozjely do svých domovů, dílen a garáží, pořadatelé museli ještě uklidit depo a prostory kolem tratě, v Chuchli se sejdeme možná zase za rok, ale určitě se uvidíme a budeme závodit už 24. a 25. září na Živohošti, kde Edda cup pokračuje.
Hodnocení tříd
Vyrovnané boje, kdy o postavení na stupních vítězů v mnoha třídách rozhodují desetiny a setiny sekundy a do projetí posledního závodníka cílem poslední jízdy nemá nikdo nic jistého, jen dokazují, kvalitu závodění v Edda cupu. Vyrovnané boje kvalitních závodníků na pečlivě připravených strojích jen potvrzují úroveň na jakou se seriál ve svém čtvrtém ročníku dostal.
SE 1400
Závod v Chuchli přilákal na start ve zdánlivě skomírající třídě 11 závodníků. I přes to, že Suzuki Swift neměly v přihlášených značkách převahu, patřily jejich pilotům stupně vítězů. Největší favorit Vlastimil Suk dal sice svým soupeřům v první jízdě naději, ta se ovšem ukázala klamnou, neboť po pátém času v první jízdě zajel dva nejrychlejší časy a zaslouženě zvítězil. O necelou sekundu za ním skončil Vlastův největší soupeř Petr Tolárek. Třetí místo obsadil Antonín Eliáš. Na čtvrtém místě skončilo první nejaponské auto, Opel Corsa Martina Zacha. Pokud by se i nadále scházel podobný počet závodníků, nemusela by se třída nejmenších sériovek o svou budoucnost obávat.
SE 1600
Dvanáct aut na startu a velmi vyrovnaný a napínavý boj o vítězství až do konce. První tři závodníci na stupních vítězů se vešli do půl sekundy a každý z nich si připsal v jedné jízdě nejrychlejší čas. Po první jízdě bylo pořadí A. Široký, P. Crhák, M. Pribula, ve druhé jízdě P. Crhák, M. Pribula, A. Široký a ve třetí M. Pribula, A. Široký, P. Crhák. Rozluštění této rošády přineslo škrtání nejpomalejšího času. Nakonec na nejvyšší stupínek vystoupil zaslouženě Antonín Široký na Peugeotu 106. Druhý skončil Mirek Pribula na Hondě Civic a třetí Petr Crhák na Citroenu Saxo.
SE 2000
Hned v první závodní jízdě prožil blízké setkání se svodidly Michal Slováček, ze svého obvyklého klidu se ovšem vyvést nenechal, Hondu Civicu uvedl do závoděníschopného stavu a stačil vybojovat druhé místo. Nestačil jen na Martina Čábelu, který se ve svém novém bydlišti a tedy na již domácí trati ukázal ve velké formě a na Hondě ITR zvítězil. O třetí místo sváděli velký boj Ladislav Klokočka na Alfě Romeo a Tomáš Hank na Hondě Acura. Oba neustále zrychlovali, nakonec skončil třetí o necelé tři desetiny Láďa Klokočka.
SE +2000
Ve výborných výkonech pokračuje jediný pilot Subaru Impreza STI v této třídě. Dalším vítězstvím si Martin Lev upevnil vedení v celkové klasifikaci třídy. Za ním skončil Zdeněk Hořánek na Mitsubishi Lancer EVO IX. O třetí místo se opět rozpoutal napínavý souboj. Pouhých 5 setin sekundy zajistilo Martinu Moravcovi na Mitsubishi Lancer EVO IX třetí místo před Michalem Dvořákem na stejném typu vozu.
E1 1400
Vítězství zaslouženě vybojoval Miroslav Černý na Škodě 130 L. Už v první jízdě našel hranu a celý den se jí držel, časy v rozpětí tří desetin jen potvrzují kvality tohoto závodníka. I druhý na stupních vítězů, Vlastimil Suk jr. na Suzuki Cultus, patří k velmi rychlým jezdcům. Třetí místo patřilo Martinu Maderákovi na Suzuki Swift.
E1 1600
Jednou ranou Zdeňka Tichého přišla třída o dva závodníky, na havarované Pumě už nemohl dokončit závod ani Zdeňkův syn Dominik. V bojích o první dvě místa nebylo nic nového pod sluncem. Obvyklý souboj Petra Krejzy na Hondě Civic s Jaroslavem Fikotou jr. na Hondě CRX pro sebe rozhodl Petr, Jarda skončil druhý. Třetí místo obsadil jezdec, jehož Škoda 130 L nesla na blatníku jmenovku Petr Kolečko. Až za ním skončil na závodním speciálu Škoda 1000MB Milan Andruchovič.
E1 2000
Ani v této třídě se letos nescházela bůhvíjaká účast, ale závod v Chuchli přilákal na start 15 závodníků! Roli favorita splnil a vyhrál Jan Souček na Fordu Focus. Druhý skončil Jan Matušinec na Peugeotu 306 Maxikit, který má na zdejší trať i jednu nepříjemnou klempířskou vzpomínku. Třetí místo je hezký výsledek pro občasného účastníka seriálu Vráťu Cinkla na Škodě Octavii. Čtvrtý skončil na dieslové Fabii Miroslav Šenk.
E1 +2000
I v této nejsilnější třídě se rozpoutal velmi vyrovnaný boj o vítězství. Dva piloti na Mitsubishi Lancer EVO IX, Tomáš Kučera a Zdeněk Kožmín, jimž zdárně sekundoval Lukáš Suchomel na Lotusu Elise, bojovali na hraně svých schopností a možností svých strojů. Všichni tři se v konečném součtu vešli do 1 sekundy! Zvítězil Tomáš, před Zdeňkem, třetí skončil Lukáš.
H 1300
Jako obvykle zvítězil Josef Srnský na Škodě 130 LR. Mezi jeho obvyklého pronásledovatele Jaroslava Vosmeka také na Š 130 LR se tentokrát vloudil jezdec Pavel Kolbaba na Škodě 100, na to, že se toto jméno jméno objevilo na našich závodech poprvé, předváděl jezdec vyzrálý výkon. Čtvrtý skončil již poněkolikáté u nás startující Václav Neubert na NSU TT. Vůz je velmi podobný tomu, s kterým kdysi závodil Miroslav Adámek a jezdec se mu už taky začíná nebezpečně podobat.
H 1300p
Ve třídě historických „pohárovek" se sešla různorodá konkurence. Micahl Šmíd na Škodě 130 RS zvítězil, když druhý dojel Pavel Jiras také na Škodě 130 RS. Třetí místo Adama Aurice na Škodě 130 L je hezkým úspěchem tohoto mladého, tichého, talentovaného hocha. Čtvrtý skončil na Trabantu se čtyřtaktním motorem Zdeněk Vršecký.
H 1600
Boj na ostří nože se rozpoutal v této třídě. O jeho vypjatosti svědčí i fakt, že snad poprvé týmový guru Pavla Maiera, Oldřich Gottfried, Pavla prosil, aby už nezkoušel zrychlovat a do třetí jízdy jej radši ani nepustil. To, co Pavel dokáže z Fordu Escort Mk I dostat je obdivuhodné. Tím, kdo jej k takovým výkonům tlačí je David Patera na Citroenu Visa GTI, který skončil druhý. Pohár za třetí místo si vybojoval Petr Flosman na Peugeotu 205 GTI, jeho dablér Jiří Novák skončil čvrtý.
H 2000
Jak se dostává do zamýšlené kondice Peugeot 205 GTI Edy Patery, tak se musí hegemon této třídy Ivo Král zatraceně snažit, aby získal své oblíbené místo na stupních vítězů. V první jízdě ještě Ivo nevzal moc vážně varovný signál v podobě ztráty jedné setinky na Edu, v druhé jízdě dostal další čtyři desetiny, to už bylo na pováženou, a tak musel ve třetí jízdě začít opravdu závodit. Někde prostě mezi startem a cílem ještě našel 1,31 sekundy a o půl sekundy Edu porazil. Mimochodem se svým časem by byl druhý v současných závodních dvoulitrech. Zřejmě se rýsuje další duel, který bude přispívat k jiskření v našem seriálu. Třetí skončil Jan Šipka na Fiatu 124 Abarth.
H +2000
V této třídě odstartoval Jan Horálek s asi nejvzácnějším automobilem na startu, Fordem 200 RS. Bohužel technické problémy mu neumožnily absolvovat celý závod. Zvítězil Robert Kacálek na BMW 635 Csi, díky škrtání jednoho času jej neohrozilo ani prasklé lanko od plynu ve druhé jízdě. Druhý skončil Petr Žáček na Audi Quattro Sport. Třetí byl na dalším BMW 635 Csi Martin Švarc. Tady se také první tři vešli svými časy do dvou sekund.

J. Malík